Jako Romeo a Julie III.
Severus běžel chodbou směrem k ředitelně. Bez zaklepání vtrhl dovnitř, dávno už měl vlastní přístupové heslo. „Albusi, máš nějaké zprávy o Potterovi?“ ptal se bez dechu. Starý muž se na něj podíval a zakroutil hlavou. „Naposledy se ozval před třemi dny. Ale nemusíš si dělat starosti, Severusi,“ Brumbál se povzbudivě usmál. „Simpsonová… Ona… Řekla ti, proč se najednou musí tak rychle ukrýt? Proč musela odejít od…“ na poslední chvíli se zarazil. Nechtěl ji prozradit, tak mlčel. „Susan něco ví?“ Brumbál vyskočil ze židle s rychlostí, kterou by každý očekával od mnohem mladšího muže. „Jdeme, Severusi, musíš svolat Řád. Vyzvednu Susan, sejdeme se za deset minut na ústředí,“ organizoval ředitel. Severus se zamračil: „Nebude to lepší opačně, Severusi? Ty víš líp, koho zavolat. Já Susan vyzvednu. Je moudré jí brát na štáb?“ uvědomil si Severus v poslední chvíli. „Susan je členkou Řádu už dva roky. Byla na pár misích, ale chtěl jsem ji držet v tajnosti. Pracovala na ministerstvu, měla skvělé informace,“ vysvětloval Brumbál zatímco si bral cestovní plášť. Snape jen přikývl a vydal se zpátky do sklepení. V polovině chodby mu zastoupila cestu Minerva: „Severusi, co se děje? Albus svolává expresní poradu?“ „Minervo, musím jít, uvidíme se na ústředí, všechno se dozvíš tam,“ odbyl ji Snape a dál běžel svou cestou.
Dvě postavy v pláštích s kápí uháněly školními pozemky. Vyšší, mužská, běžela dva kroky před tou menší, ženskou. Doběhly na hranice, ozvalo se dvojí lupnutí a bylo ticho. O vteřinu později se postavy zhmotnily před starým domem na Grimmauldově náměstí. V mužově náruči se pohnulo dítě. „Já…“ začala Susan s pohledem upřeným na Elisabeth. „Až uvnitř, není tu bezpečno,“ zašeptal Snape a rozhlížel se. Dlouhými kroky zamířil k domu a zabušil na dveře. „Když shoří fénix, co uděláš?“ ozvalo se zevnitř. Snape se ušklíbl: „Prosím,“ dal Susan zlomyslně přednost. Ta se ale jen usmála. „Budu se těšit, až z popela znovu povstane, protože fénix, stejně jako naděje nikdy neumírá,“ řekla potichu k zámku. „Susan?!“ ozvalo se, když Artur Weasley otevíral dveře. Žena přikývla. Ani nevěděla jak, objímaly jí dvě silné, mužské paže. „Arture,“ pousmála se. „Severusi,“ pozdravil Artur pokývnutím druhého muže. Snape odpověděl stejně a naznačil rukou směrem ke kuchyni, odkud se ozývaly rozrušené hlasy. Všichni tři se tím směrem rozešli. Nikdo další očekáván nebyl. Jinak by Artur zůstal čekat u dveří. „Susan?“ „Susan Simpsonová?!“ „Mysleli jsme, že jsi mrtvá!“ „Susan?!“ ozývaly se odevšud výkřiky. Bystrozorka se usmívala a pokyvovala na pozdrav. „Severusi, kde jsi našel to maličké?“ ozval se vystrašený hlas Molly Weasleyové. Susan se na Snapea vděčně usmála a Elisabeth si vzala. „Přátelé, to je moje dcera Elisabeth,“ představila ji s mateřskou láskou a pýchou v očích i hlase. Snape se ušklíbl. „Tak proto jsi zmizela!“ poznamenal Kingsley Pastorek. V kuchyni se objevil Brumbál a všichni ztichli. Každý ho upřeně pozoroval. „Mám neověřenou zprávu, že Voldemort zajal Harryho Pottera,“ promluvil tichým, ale srozumitelným hlasem plným bolesti. Susan zvedla hlavu a přikývla. „Susan, kdybyste mohla říct víc,“ vyzval ji Brumbál. Susan se zarazila. Tohle nečekala. Rozhlédla se po přítomných. Snape k ní beze slova přistoupil a vzal si od ní holčičku. Susan vděčně přikývla. Usmát se nedokázala. Ne před tím, co bude muset všem říct, co musí. „Včera večer mi jeden důvěryhodný zdroj řekl, že se musím ukrýt. Odůvodnil to tím, že Voldemort má Pottera,“ při vyslovení jména Temného Pána sebou všichni trhli. „Jaký zdroj, Susan?“ zajímal se Brumbál. „Odpusťte, pane řediteli, nemůžu jeho identitu prozradit. Vím ale, že by to neřekl, kdyby o tom nebyl přesvědčen,“ Susan se smutně pousmála. Všechny Dracovy informace vždycky byly pravdivé. Měl k Voldemortovi blízko. Místností zašuměl tichý hovor. „Kde ho drží?“ ozval se Kingsley. „Jak je tam dlouho?“ ptal se Artur. „Co Ron a Hermiona?“ pípla Molly. „Nic dalšího nevím,“ povzdechla si Susan a v duchu si vynadala za svoji sobeckost. Měla se zeptat na víc! „Molly, uvaříš nám prosím čaj?“ Brumbál se posadil a oslovená žena přikývla. Susan se podívala na Severuse, ten jen přikývl a i s Elisabeth se posadil do křesla opodál. Susan šla za Molly do kuchyně. Našla jí, jak sedí u stolu a pláče. „Molly?“ oslovila ji jemně. Ta vzhlédla a otřela si oči. „Omlouvám se, uvařím ten čaj….“ Zvedla se a rozhlédla se po tmavé kuchyni. „Molly, posaď se,“ zavrtěla Susan hlavou a rozsvítila. Do konvice nalila vodu a kouzlem ji ohřála. „Molly, máš právo plakat. Máš tam venku syna. Neomlouvej se,“ přivolala šálky a otočila se na plačící ženu. „Molly, udělám všechno proto, abychom je našli,“ slíbila Susan a Molly jí objala. „Děkuji, Susan, děkuji,“ usmála se smutně. Ještě chvíli tam jen tak stály. Dvě matky, které se bály o svoje děti víc, než o sebe. „Severusovi to s dítětem sluší,“ poznamenala Molly. „Jen nám mohl něco říct a nedělat tajnosti.“ „Ale… Elisabeth není… Severus není její otec,“ zakoktala se Susan. „Není?“ Molly se zarazila. „Není,“ potvrdila Susan s úsměvem. „Stejně mu to s dítětem sluší,“ mrkla Molly. Do kuchyně vešel Artur a beze slova objal svojí ženu. Susan mávla hůlkou a odlevitovala tác k ostatním. Rozlévala čaj a do naprostého ticha se ozvalo zaklepání. „Dojdu tam,“ odložila Susan konvici. Ostatní jí moc nevnímali, jen Snape přikývl. „Když shoří fénix, co uděláš?“ zeptala se s tasenou hůlkou. „Nic, protože fénix a naděje se vždy zrodí znovu. Jsou oba nesmrtelní,“ ozvalo se z venku unaveně. Susan přikývla a otevřela dveře. Pak vykřikla. Za ní byly slyšet rychlé kroky několika párů nohou. „Slečno Simpsonová?“ ozval se přímo za ní hlas Severuse Snapea. Susan jen zírala na postavu před ní neschopná slova. Někdo ji vzal kolem ramen a odvedl ji pryč. Susan šla jako ve snu. Nic nevnímala. Probralo ji vrznutí dveří. Zatřásla hlavou a rozhlédla se. Seděla na pohovce v knihovně. „Tohle vypijte, Susan, “ ozval se milý, povědomý hlas sotva slyšitelně. Susan přikývla a vypila tmavý lektvar. Uklidnil se jí dech, přestala se třást, vidění se zaostřilo. „Děkuji, pane profesore,“ pousmála se, když poznala Severuse Snapea v muži, který se nad ní skláněl. „Budete schopná se tam vrátit?“ zkoumavě si jí prohlížel a jeho hlas zněl ustaraně. Susan přikývla a vstala. „Kde se tu vzal?“ zeptala se tiše. „Draco Malfoy je členem Fénixova řádu už půl roku. Přišel sem den po tom, co jste zmizela. Od té doby je dvojitý agent,“ Snape se na ní ani nepodíval a vykročil ke dveřím.
:DDD
(Annie, 1. 3. 2014 22:17)